Vodácká expedice: Sázava🛶 Lodě, bouřka a ztracené pádlo ⛈️Kanuexpedition — Boote, Gewitter und ein verlorenes Paddel

Tady Antonia. Když jsme měli lodě, dali jsme si na sebe vesty a jeli jsme na řeku. Já jsem byla v lodi s Juliusem. Ze začátku to bylo super, ale Julius vůbec neuměl pádlovat. Jeli jsme hrozně pomalu. Najednou jsme najeli na velký kámen. Julius ztratil rovnováhu a spadl do vody. „Týjo! To není možné!“ křičela jsem. Julius byl úplně mokrý, ale smál se. Bohužel mu uplavalo pádlo a my jsme ho museli dlouho hledat.

Jsem Luise. Odpoledne bylo hrozné horko, ale potom se změnilo počasí. Obloha byla černá a občas jsme viděli blesk. Byla bouřka! Začalo strašně pršet a my jsme museli hned zastavit. Zastavili jsme lodě u břehu a schovali jsme se pod velký strom. Všichni jsme byli úplně mokří a byla nám zima. Franziska byla naštvaná a říkala, že chce jet domů. Já jsem říkala: „Máš pravdu, to je katastrofa.“ Čekali jsme tam asi hodinu, než přestalo pršet.

Tady Franziska. Když bouřka skončila, jeli jsme dál a přijeli jsme do našeho kempu. Bylo už hodně pozdě. Chtěli jsme postavit stan, ale zjistili jsme strašnou věc. V tom zmatku na řece jsme ztratili tašku, kde byly tyčky od stanu! Stan byl jenom kus mokré látky na zemi. „Cože? Můžeš to říct ještě jednou?“ nevěřil Julius. Nechtěli jsme spát venku v dešti. Šli jsme za majitelem kempu a naštěstí měl volnou jednu malou dřevěnou chatku.

Ahoj, já jsem Johanna. Večer v chatce byl nakonec super. Měli jsme mokré věci, a tak jsme je pověsili úplně všude. Byli jsme unavení a měli jsme obrovský hlad. Julius koupil v bufetu langoše a kofolu. Seděli jsme na postelích, jedli jsme a na tabletu jsme hráli terralogos. Byli jsme sice mokří, unavení a ztratili jsme stan i jedno pádlo, ale byla to ta nejlepší expedice na světě. Už se těším na příští rok! A vy? Jezdíte rádi na vodu?