📖 Deník z recepce
Jak jsme přežili V.I.P. hosta 🛎️
Wie wir den V.I.P.-Gast überlebt haben
Ahoj, tady je Julius. Musím vám napsat, jaká byla naše první letní brigáda. Chtěli jsme jet na dovolenou, ale neměli jsme peníze. A tak jsme všichni dostali práci v luxusním hotelu „Zlatá Hvězda". Já jsem pracoval na recepci, protože umím dobře mluvit s lidmi. Luise a Johanna byly servírky v restauraci. Franziska uklízela pokoje a Antonia pracovala jako manažerka pro speciální hosty. První dny byly fajn, ale v sobotu přijel pan Křeček.
Hallo, hier ist Julius. Ich muss euch schreiben, wie unser erster Sommerjob war. Wir wollten in den Urlaub fahren, aber wir hatten kein Geld. Und so bekamen wir alle einen Job im Luxushotel „Zlatá Hvězda". Ich arbeitete an der Rezeption, weil ich gut mit Menschen reden kann. Luise und Johanna waren Kellnerinnen im Restaurant. Franziska putzte die Zimmer und Antonia arbeitete als Managerin für besondere Gäste. Die ersten Tage waren in Ordnung, aber am Samstag kam Herr Křeček.
Pan Křeček byl velmi bohatý a velmi naštvaný muž. Přijel pozdě večer, měl tři obrovské kufry a malého psa. Přišel na recepci a řekl: „Mám rezervaci na ten nejlepší pokoj! A můj pes potřebuje speciální postel." Dal jsem mu klíče, ale on ztratil nervy, protože výtah byl rozbitý. Musel jít pěšky do třetího patra. Když tam přišel, stěžoval si, že pokoj je moc malý a ručníky nejsou dost měkké. Antonia se musela třikrát omluvit, a dokonce mu přinesla čokoládu na uklidnění.
Herr Křeček war ein sehr reicher und sehr wütender Mann. Er kam spät abends an, hatte drei riesige Koffer und einen kleinen Hund. Er kam zur Rezeption und sagte: „Ich habe eine Reservierung für das beste Zimmer! Und mein Hund braucht ein spezielles Bett." Ich gab ihm die Schlüssel, aber er verlor die Nerven, weil der Aufzug kaputt war. Er musste zu Fuß in den dritten Stock gehen. Als er dort ankam, beschwerte er sich, dass das Zimmer zu klein sei und die Handtücher nicht weich genug seien. Antonia musste sich dreimal entschuldigen und brachte ihm sogar Schokolade zur Beruhigung.
Další den šel pan Křeček do restaurace na oběd. Luise byla hrozně nervózní. Pan Křeček si objednal drahou polévku a zeleninový salát. Luise nesla polévku, ale najednou uklouzla. Polévka letěla vzduchem a spadla přímo na jeho drahé kalhoty! Celá restaurace byla potichu. Pan Křeček byl červený vztekem. Johanna rychle přiběhla, přinesla čisté ubrousky a vodu, ale pan Křeček jen křičel. My jsme mysleli, že to je náš konec. Že dostaneme výpověď.
Am nächsten Tag ging Herr Křeček zum Mittagessen ins Restaurant. Luise war furchtbar nervös. Herr Křeček bestellte eine teure Suppe und einen Gemüsesalat. Luise trug die Suppe, aber plötzlich rutschte sie aus. Die Suppe flog durch die Luft und fiel direkt auf seine teure Hose! Das ganze Restaurant war still. Herr Křeček war rot vor Wut. Johanna rannte schnell herbei, brachte saubere Servietten und Wasser, aber Herr Křeček schrie nur. Wir dachten, das wäre unser Ende. Dass wir gefeuert werden.
Ale to nejhorší nás teprve čekalo. Odpoledne ztratil pan Křeček svého psa. Pes utekl z pokoje, když tam Franziska uklízela. Hledali jsme ho dvě hodiny. Já jsem hledal na zahradě, Antonia prohledala všechna patra a Franziska plakala v prádelně. Nakonec jsme ho našli v odpočinkové místnosti pro zaměstnance. Víte, co tam dělal? Seděl na gauči, jedl moje sušenky a díval se na zapnutý tablet, kde běžela hra terralogos. Byl naprosto spokojený!
Aber das Schlimmste stand uns erst noch bevor. Am Nachmittag verlor Herr Křeček seinen Hund. Der Hund rannte aus dem Zimmer, als Franziska dort putzte. Wir suchten ihn zwei Stunden lang. Ich suchte im Garten, Antonia durchsuchte alle Stockwerke und Franziska weinte in der Waschküche. Schließlich fanden wir ihn im Pausenraum für die Angestellten. Wisst ihr, was er dort machte? Er saß auf der Couch, aß meine Kekse und schaute auf das eingeschaltete Tablet, auf dem das Spiel terralogos lief. Er war absolut zufrieden!
Když pan Křeček viděl, že je pes šťastný, přestal křičet. Najednou se začal smát. Řekl nám, že jeho pes normálně nikoho nemá rád, ale nás asi ano. Nakonec nám všem dal obrovské spropitné — pět set eur! Byli jsme v šoku. Omluvil se za své chování a řekl, že přijede příští rok znovu. Byli jsme unavení, kalhoty byly špinavé a nervy zničené, ale měli jsme peníze na naši vysněnou dovolenou. Jaká byla vaše nejhorší práce? Napište mi!
Als Herr Křeček sah, dass der Hund glücklich war, hörte er auf zu schreien. Plötzlich fing er an zu lachen. Er sagte uns, dass sein Hund normalerweise niemanden mag, aber uns wohl schon. Am Ende gab er uns allen ein riesiges Trinkgeld — fünfhundert Euro! Wir waren geschockt. Er entschuldigte sich für sein Verhalten und sagte, dass er nächstes Jahr wiederkommen wird. Wir waren müde, die Hosen waren schmutzig und die Nerven ruiniert, aber wir hatten das Geld für unseren Traumurlaub. Was war euer schlimmster Job? Schreibt mir!